Až dneska jsem zjistil, že se u nás na vsi měnily jízdní řády 🚌, tak jsem prošvihl autobusy na Prahu, a zbyl proto tento první červencový den čas na nakladatelskou poradu ke sborníku, tím spíš že konečně opadla ta neantarktická vedra ☀️. Nebude to ještě snadné, panžto se za těch pětadvacet let, co Plišáčci Mnichov nevydali knížku, byznys dost proměnil, ale bude to stát za to, protože dosavadní příspěvky jsou vesměs jeden lepší než druhý. A ba to vypadá, když už se morduju s tím InDesignem, že by mohl vyjít ještě svazek Kátiny sebrané publicistiky! 😲 📚
Poslední dny se rozpomínám na fázi dětství, kdy mamka kompletovala domácí práce, skládaje do obálek oznámení s ilustrací Lucky Koškové. Ještě teplá od rotaček jsme je roznášeli ve čtvrtek po Mnichově a Sedle, v pátek pak po Strakonicích při svatbě Soukupových a momentálně Káťa pokračuje v této letákové kampani na Slovensku. Oznámení jsem nafotil jenom růžkově, abyste se na něj dál mohli těšit. Jako odměnu za čtení aktualit případně rádi pošleme 💌, napíšete-li adresu, anebo zkrátka ledasjak předáme. (Vloženo 28. 6.)
Píše Káťa 16. června: Hotovo! Proběhla první zkouška! A je vybráno. Toto je ale jen ilustrační záběr.
25. května jsme navštívili svatbu Terky W. a Honzy Zajíčka, který by se měl jmenovat spíš Opička, protože když jsem si já koupil černý batoh Braasi se žlutým vnitřkem, koupil on si taky černý batoh Braasi s žlutým vnitřkem, a když jsem si našel dceru docenta, která nosí fialovou krosnu Osprey, našel on si taky dcera docenta, která nosí touž krosnu. Když jsem pak já požádal o ruku, udělal Honza totéž, byť už teda dost s odstupem, ale v realizaci nás i tak výrazně předběhli, a ještě k tomu se zcela osamostatnili, zvolivše snad ve všem opačnou svatbu než my, což ale v žádném případě neznamená, že by jedna byla dobrá a druhá ne.
18. dubna jsme v Horažďovicích/Radomyšli hledali chyby na svatbě novomanželů Podroužkových, abychom věděli, čeho se vyvarovat. Moc se toho bohužel nenašlo.