O nás

Kateřina Sládková (* 1998) pochází z Kladna–Švermova, po matce a částečně po otci má jihočeský původ. Otec je literární historik, matka učitelka. Pracuje jako edukátorka a dokumentátorka v Náprstkově muzeu, kde se podílí kupř. i na organizování výstav. V mládí brigádničila v kostýmu opičky. Publikovala v Mateřídoušce, Pošli recept a Plavu a na portálu New Monsoon. Příležitostně překládá z indonéštiny či přednáší v různých muzeích nebo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2012 vyhrála esejistickou soutěž Lidice pro 21. století. Je několikanásobnou juniorskou medailistkou České republiky v orientálních tancích. Sestavila indonéské číslo Plavu (6/2024), koordinovala dánské (10/2024) a jihoasijské (1/2026). Bakalářskou práci na indonésistice věnovala vztahům Československa a Indonésie v éře prezidenta Sukarna. Diplomovou práci na oboru orální historie – soudobé dějiny na Fakultě humanitních studií UK zasvětila dějinám indonésistiky, z čehož vychází i její anglický příspěvek v německém sborníku o dějinách českých orientalistik, který brzy vyjde. Na základní škole sklízela úspěchy v dějepisných olympiádách. V dětství bavila celou rodinu přípravou veselých soutěží, při kterých vždycky někdo brečel. Ráda spí, pije (nefiltrovanou) becherovku a poslouchá Vypsanou fixu. Bude rozšířeno na délku druhého medailonu.

Milan Pavlovič (* 1994) se narodil v Písku, žije napůl na milovaném jihočeském venkově a v omrzelé Praze. Pochází z dělnické třídy. Živí se jako redaktor, editor a korektor, redakčně spolupracuje či spolupracoval s nakladatelstvími Triáda, Malvern, Práh, Mi:lú Publishing, Biblion, dybbuk, Academia, Euskaldun, Pistorius & Olšanská, Vyšehrad, Oikoymenh, Plišáčci Mnichov a časopisem Plav. Publikoval v časopisech Tvar, Tvořivá dramatika, Plav, Souvislosti, Host, A2 a Romano voďi a na portálech Literární.cz, Alarm, New Monsoon, Rockmag a VolumeMax. Spoluzaložil zvukové těleso Úvod do komparatistiky, kde hrál na ukulele, foukací harmoniku, kytaru, valchu, píšťalu, tamburínu, kastaněty a jiné perkuse apod. a se kterým do pohřbu stihl za rok 2022 odehrát dvacet vystoupení; v roce 2012 jako kytarista založil obratem zaniklou thrasmetalovou skupinu Pravděpodobnost zániku. Jednou se umístil na druhém místě prestižního šipkařského Memoriálu Karla Tábora (2026), který od roku 2023 spolupořádá a ca od roku 2019 rozhodcuje; třikrát obsadil třetí místo (2017, 2022, 2025). Vyhrál šipkařský turnaj ve Volyni (2022), mnichovský Miniturnaj (2025) a kladenský Vršek cup (2025). Z roku 2004 má pohár z šachového turnaje v Katovicích; ca roku 2003 skončil třetí na šachovém turnaji v Mnichově. Získal 2. Cenu Vladimíra Macury na Studentské literárněvědné konferenci (2019). V deváté třídě dosáhl v matematickém klokanovi nejvíc bodů ve strakonickém okresu. Při maturitním slohu jako první na strakonickém gymnáziu získal plný počet bodů. Za čtyři roky tamního studia zameškal přesně jednu hodinu. Překladatelsky debutoval překladem básně Briana Bilstona Needles (Jehličí), která vyšla péčí Červeného kříže Mnichov jako součást vánočního přáníčka (2025). Za obrázek Herkula ve školce vyhrál knihu Milan Pavlovič a Herkules. Při zápisu do školy zaujal kresbou hájovny, což byl v té době jeho hlavní motiv. Na zaniklé stránce fotbaleeek.blog.cz komentoval zhruba v letech 2006–2008 fotbalové dění, na blog Ondřeje Nováka poté přispíval zejména glosami k českému metalu. Na blogu Lucie Krumlové s ním v roce 2007 vyšel rozhovor o jeho dojmech ze zápasu Sparta vs. Most, kde Sparta přebírala titul a loučila se s Jardou Blažkem. Za svá nejmonumentálnější díla považuje indonéské číslo Plavu s bibliografií překladů, rejstřík ke knize Maria Praze či redakce překladů Paula McCartneyho, Davida Attenborougha nebo prince Harryho. Fandí Karlu Sedláčkovi, TJ Sokol Mnichov a z nostalgie Spartě; má rád pivo, štěnátka, svou knihovnu, cyklistiku, bibliografie etc. Když se nedávno potkával se Sylvií Richterovou nad kunderovskou knížkou, říkala ca Já to říkala Janu Šulcovi, že mi budeš redigovat knížku, a on tě moc chválil; což je dobrá reference.